KOČIČKY PRO RADOST na Blog.cz

Pussy byla moc krásné koťátko, kterému jsme našli hodnou paničku, ale řízením osudu se nám po měsíci vrátila, když pod autem vymňoukala bratrance Marka, který sem na návštěvu přijede tak jednou za 2 roky...Asi to byl osud, a tak jsme najednou doma měli 3 kočičky a 2 super uličníky - rasa kočkopes.

Pussy s Tedíkem si hráli na zahrádce i doma, všude se pletli pod nohy a prohnali-li se kolem, nastolili za sebou stav "po nás potopa" aneb "kam šlápnu, tam sto let tráva neroste". A při tom všem zmatku ještě soustavně hlučeli - Tedík štěkal a Pussy mňoukala. A to dost nahlas. Naše starší kočky to špatně snášely a my po pár týdnech též.

Kotěcí hry jsme sice odjakživa sledovali místo televize, ale co je moc, to je příliš. Půlroční kotě a skororoční pejsek dokážou udělat neplechu všude, a tak nám po pár týdnech došla trpělivost a já jsem opět s nevinným výrazem "daruji hodné koťátko" sháněla pro Pussy nový domov. Moje úsilí bylo korunováno úspěchem, když babička mojí nejlepší kamarádky z gymnázia přišla o kočičku a sháněla novou. Moje ujištění, že jednu moc hodnou kočičku zrovna doma máme přivítala kamarádka Maruška s nadšením, a tak se Pussy opět chystala do služby.

Osud tomu však zřejmě chtěl, že zrovna toho odpoledne, kdy si Maruška pro kočku přijela, se domů o něco dříve ze školy dostavila i moje sestra, která s poněkud hysterickým pláčem tvrdila, že když Pussy odcházela poprvé, bylo u nás moooc smutno a Tedík málem smutkem umřel, a proto nám Pussy vrátil sám osud a byl by hřích ho podruhé pokoušet. Maruška vidouc pohřební atmosféru naší domácnosti, kde se v sobě pral pocit obrovské úlevy a příslib léčivého klidu s pocitem obrovského smutku a nastávající ubíjející nudy, si nedokázala kočku vzít a prostě odjet, a tak se slovy, že babičce raději sežene jiné koťátko, než aby Tedík umřel a sestra plakala, odjela bez kočky.

Ale to nebyla poslední rána, kterou nám společně s Pussy osud uštědřil… Mamince jsme svatosvatě musely slíbit, že kočku dáme vykastrovat, aby nám nenosila domů koťata a také, že jí odnaučíme hlasitě soustavně mňoukat a pořád otravovat. To první jsme splnily beze zbytku, ale vzhledem k chybějícím informacím jsme Pussy na radu veterináře nechaly vykastrovat co nejdříve, ve věku 6 měsíců. A to byl kámen úrazu. Příště to už neuděláme. Nejen, že hlasový projev Pussy tím nijak neubral na intenzitě, spíše naopak, ale Pussy navíc zůstala kotětem, a to kotětem stále při chuti, žrala jak nezavřená a otravovala všechny tím, jak si soustavně chtěla hrát. Tedík jí vyrostl a ostatní kočky jí začaly utíkat, kdo by také měl náladu pořád poslouchat mňoukání a kočkovat se. A tak za námi Pussy běhala jak pejsek a mňoukala a mňoukala. Když nechtěla žrádlo, chtěla kuličku nebo myšku, nebo prostě jen pochovat či pomazlit, nebo chtěla ven, pak zase dovnitř, a tak to šlo pořád dokola.

Pussy byla a stále je zkrátka neodbytná. Jednou nám ji osud nadělil a Pussy se rozhodla, že nám je osudem souzená, a tak když ji na chvíli dáme na balkon, aby byl doma klid a hrála si na zahrádce, za chvíli mňouká před barákem a sousedi na nás zvoní, ať tu "chudinku" kočičku konečně pustíme domů. Chodí s námi stále jak pejsek a jdeme-li na procházku s Tedíkem, musí být Pussy doma, jinak jde jistojistě za námi, v odstupu 10m, do určité vzdálenosti stále. A od té doby, kdy ji málem přejel autobus, protože se rozhodla, že s námi půjde celou cestu, už ji raději necháváme doma. Když má být venku, než aby se vyhřívala na sluníčku na zahrádce, anebo lovila myšky, čeká před barákem, až někdo přijde z práce, z nákupu, od holiče či odkudkoli, jde mu naproti a mňouká a mňouká. Vždyť přece dochází v miskách bašta nebo mlíčko nebo tvarůžek nebo sušenky, zkrátka důvod mňoukat se vždycky najde.

Je pravda, že po těch 11 letech, co ji máme, se trochu zklidnila, zvlášť poté, co ji kočky přestaly fackovat a pasovaly ji do funkce kočky zásobovačky, protože pochopily, že lepší než hladově koukat je hlasitě mňoukat. A tak Pussy mňouká a mňouká a zařizuje plné misky. A když má hotovo a mňouká pořád, chce pochovat. Leží na klíně klidně celý večer a vrní a vrní, protože ví, že je naše kočka osudová.

Osud tomu chtěl, že se nám Pussy poprvé vrátila, podruhé už neodešla a celých 11 let nám řízením osudu dělá podle jejího názoru jen samou radost. Navíc je to naše pusinka na 100% domácí. Bez Pussy by zkrátka u nás bylo ticho a pusto…

Pussy se narodila v létě roku 1999 jako první vrh koťátek maminky Lucinky, která už je dnes v kočičím ráji. A jak už to s prvními koťátky bývá, Lucinka byla tehdy matka vpravdě sportovní. Hned poté, co koťátka prohlédla, vynesla je Lucinka na zahrádku do proutěného pelíšku a starejte se. A šla na procházku. Koťátka - tedy Pussy s bráškou Mourkem - se batolila po pelíšku a žalostně mňoukala. Cože? Koťátka mňoukají? Lucinko, koukej si nějak zařídit, ať ti nemňoukají! A už tu je maminka Lucinka zpátky a vrk vrk, našemu malému pejskovi Tedíkovi (papillon, tehdy 3 měsíce) jasně vysvětlila, že má hlídat, protože ona teď má na práci koukat na motýlky a vyhřívat si kožíšek. A Tedík hlídal. Nepustil koťátka ani na krok, svědomitě je nosil zpět do pelíšku z celé zahrádky, čumáčkem je usměrňoval v pohybu a vydrželo mu to celých 14 dní, dokud mu maminka Lucinka nepovolila, že už můžou všichni tři společně řádit po celé zahrádce.

A tehdy to začalo. Jahody, azalky, skalka a vůbec veškerá květena vzala za své, a tak naše maminka smutně konstatovala, že opět místo květin a jahod na zahrádce pěstujeme koťata. Důvěrně se takovému létu u nás říká "zahrada na mlat". Nicméně Tedíkovi, Pussy a Mourkovi to přišlo bezva prát se v liliích a chytat motýly přímo na skalce. Co vám budu vykládat, nevydržely to ani afrikány. Ono je totiž rozdíl mít 2 koťata, anebo mít 2 koťata a 1 nemotorné štěně. A tak, když uběhly 2 měsíce, začali jsme shánět našim raubířům nové domečky. První šel do služby Mourek. To ovšem situaci nijak nezklidnilo, spíše naopak. Pussy bylo na zahrádce smutno, a tak se naučila lézt po stromě na balkon a od té doby to Tedík s Pussy pořádně roztáčeli doma, pletli se každému pod nohy, řádili a hlučeli - Pussy mňoukala a Tedík štěkal.

Až jednou musel Tedík na pravidelné očkování k veterináři a tehdy jsme vzali na prohlídku i Pussy. Sestřičce na veterině se tak zalíbila a tak moc nás umlouvala, že už dlouho touží po podobně zbarveném koťátku, až jsme se domluvili na příští týden, Pussy dostala mašli, rodokmen a myšku, a pak u nás nastalo zlověstné ticho. Tedík smutnil, nikde nikdo nelítal, neštěkal, nemňoukal a velké kočiny se celý den slunily někde u sousedů a užívaly si klidu.

Asi tak po měsíci slavila babička narozeniny, a tak sezvala jako vždy celou rodinu. Přijela i teta a strýc z Německa a všechny jejich děti včetně mého tehdy již ženatého bratrance Marka, který si na radu svého otce vzal Češku Katku, protože Češky jsou hezké, hodné a umí vařit. A protože toho času bydleli v Norimberku, odkud je to na návštěvy přeci jen daleko, jeli samozřejmě navštívit i Katčiny rodiče, kteří od nás bydlí nedaleko. Jaké bylo mé překvapení, když v předvečer oslavy volá Marko: "Jedem od Katčiných rodičů k babi a pod autem jsme našli kotě. Je krásné, ale pořád mňouká, asi se ztratilo. My si ho vzít s sebou do Německa nemůžeme, můžu ti ho přivézt?" Říkám samozřejmě, i když koutkem oka vidím maminku, jak gestikuluje "V žádném případě, ať ho vezmou k babi, ta má kočku jenom jednu, my už tři!". Ale mami, vždyť přece najít jednomu drobečkovi nový domov pro nás není žádný problém...

Jaké však bylo naše překvapení, když Marko vystoupil z auta a zpod bundy vyndal - ano, hádáte správně - naší Pussy! To bylo radosti! Tedík skákal metr vysoko, Pussy skákala metr vysoko, dělali spolu kotouly, přemety a salta a my jsme jako vždycky brečeli štěstím celá rodina.

Pussy jsme poznali bezpečně všichni. Tedík si s ní vydržel hrát celé odpoledne, my jsme se na ně celé odpoledne vydrželi dívat, maminka Lucinka jí umyla uši, teta Nelinka jí přenechala svojí misku a babička Mína na ní zlověstně zavrčela jako vždycky s velmi útrpným výrazem: Nemysli si, že tu zase budeš soustavně blbnout a řvát! (Myšleno mňoukat - pozn. autora).

Dodnes nám vrtá hlavou, co Pussy celý ten měsíc na sídlišti dělala. Jisté je, že neutrpěla žádnou ani fyzickou (hlad měla minimální a vůbec nezhubla) ani psychickou újmu (mňoukala jako vždy a byla docela veselá). Víme jen, jak se z teplé přepravky, ve které jsme ji zanechali způsobně sedět na veterinární klinice v 17:45 h, a to přesně 15 minut před koncem pracovní doby, dostala na sídliště. Bylo ten den docela teplo a na klinice větrali balkonem, který je na úrovni hlíny a vede do zahrady. Pussy jako vždy začala mňoukat a sestřička nevědouc, že soustavný a hlasitý hlasový projev je u Pussy zcela normální, myslela, že je jí v přepravce špatně. A tak jí pustila, ať se chudák proběhne... Ale kampak s chudákem na naši chytrou Pussy. Najít otevřené okno byla pro ni otázka vteřiny a přestože byla malé koťátko, co se týká fyzičky, byla na tom mnohem lépe než celé osazenstvo kliniky, které ji pak až do setmění na zahradě nahánělo... Bohužel prý marně...

A tak se nám řízením osudu po měsíci Pussy vrátila, když pod autem vymňoukala bratrance Marka, který sem na návštěvu přijede tak jednou za 2 roky...Asi to byl osud, aby se onoho dne Pussy s Tedíkem stali navždy nerozlučnou dvojicí kamarádů, akorát že jeden byl kočka a druhý pes.

A tak jsme najednou měli 3 kočičky a 2 uličníky - rasa kočkopes.